Kniha Život bez záruky vypráví o mém životě. O tom, jaký jsem měla život před nehodou a jak mi ho změnila nehoda.
Narodila jsem se jako páté, z šesti dětí, jedna z dvojčat. Jsem 28 let vdaná, mám dvě dospělé děti - dceru a syna a malou vnučku. Ve svých 33 letech jsem prodělala rakovinu, asi o 6 let později nehodu na motorce, pracovala jsem jako zdravotní dialyzační sestra, později jako vedoucí sestra Domova s úsměvem, úspěšně absolvovala vojenskou přípravu pro zařazení do zdravotnických armádních záloh. Žila jsem akční život. Za 14 dní po ukončení výcviku se mi přihodila "osudná nehoda", která mi mnohé vzala, ale ještě více dala.
Chtěla bych se s vámi v knize podělit o svůj životní příběh. Knihu píši tak, jak to vše cítím. Chci do ní dát svoje pocity a také to, jak se v danou chvíli cítili ti, kterých se situace týkala. Budu ráda, když vás moje kniha zaujme. Pokud se tak stane, můžete se k ní vracet, kdykoli budete mít nějaký splín, nebo pocit, že nic nemá smysl. Potěší mě, jestli vám jejím prostřednictvím dodám sílu jít dál někdy nelehkým životem. Také bych si přála, aby byla nápomocná krizovým interventům, kteří se v případě potřeby věnují účastníkům dopravních nehod, a lidem, již v knize najdou něco, co pro ně bude přínosem.
Odpoledne v pátek dne 29. 9. 2017 jsem se vracela z prvního vyučovacího dne na vysoké škole Univerzity Tomáše Bati (UTB) ve Zlíně. Cestou domů jsem se stala účastnicí, vlastně obětí, dopravní nehody, která mně, mé rodině i rodině viníka této události změnila životy. Na dálnici do mě narazil automobil, jehož řidič měl mikrospánek. Můj vůz se nárazem odrazil na svodidla, kde se přetočil na střechu a potom spadl na silniční břeh dálničního přivaděče. Právě tímto okamžikem se začala psát nová kapitola mého života.
Tím, že jsem přehodnotila svůj dosavadní život, své priority a změnila jsem se já, změnilo se všechno kolem mě. Nehodu jsem, díky Bohu, přežila, díky včasnému zásahu svědků nehody, hasičů a záchranářů.
Tímto bych chtěla poděkovat Bohu, za Jeho Milosrdenství, že mi dal možnost nápravy života. Všechno, co se zdá být koncem, bývá nenápadným začátkem něčeho důležitějšího a podstatnějšího.
Samozřejmě děkuji hasičům, záchranářům a lékařům, díky kterým jsem nehodu přežila.
Přesto, že jsem byla vychovávaná ve víře, ochladla jsem a přestala potřebovat pro svůj život Boha. Byla jsem přesvědčená, že stačí být dobrá, pomáhat a neškodit druhým, chovat se tak, jak bych chtěla, aby se ke mě chovali druzí. K obrácení a návratu svého života na cestu k Bohu, k věčnému životu, jsem však nedospěla hned. Nejdřív jsem byla přesvědčená, že za návrat "do normálního života" může můj pozitivní přístup k životu... Později se mi zdál sen, který mi pomohl změnit můj život.
Všechno, co se zdá být koncem, bývá nenápadným začátkem něčeho důležitějšího a podstatnějšího.
Knihu jsem psala, vydala a cenu nastavila s úmyslem, aby byla dostupná všem, kdo budou mít chuť si ji přečíst, aby pomohla lidem, kteří mají pocit, že jejich život třeba nemá smysl a cenu.
Mnoho lidí se mě ptá, jestli se mi to za tu cenu vyplatilo. Jestli se mi vrátí aspoň vynaložené náklady... Na to říkám: "Věřím, že ano!" Nemám ale na mysli návrat investic zde v tomto pozemském životě, v penězích, ale jejich zúročení pro věčný život.
Přála bych si, aby byla kniha inspirací ke změně života všem těm, kteří ji potřebují, i když tu potřebu zatím třeba ještě nevnímají. Aby pomohla obětem nehod i krizovým interventům v jejich práci. Doufám, že se mi to povedlo.